Masturbace. Onanie. Autoerotika. Sebeukájení. Samohana. Mnoho názvů pro jedno a to samé – udělat si dobře. V historii (a ne zcela vzdálené) byla v některých obdobích a kulturách masturbace považována za škodlivou, či dokonce hříšnou. Protože se ani nepředpokládalo, že by ženy mohly masturbovat, spíše chlapci a muži se strašili mnoha následky, pokud se budou sebeukájení věnovat. Asi nejčastějším a z dnešního hlediska zřejmě nejúsměvnějším je tvrzení, že po masturbaci narostou chlupy na rukou. Také akné a jiné pubertální vyrážky se přisuzovaly právě autoerotickým aktivitám. Naštěstí ale žijeme v 21. století a namísto strašení následky po masturbaci z historického pohledu se v tomto článku zaměříme na otázky: jak nato, (u dětí, dospívajících, mužů, žen, těhotných žen atd.), a také si řekneme, kde je hranice zdravé masturbace a co už může být příliš.
Zjednodušeně řečeno jde o to, udělat si dobře dotekem na vlastních genitáliích, ať už s cílem dosáhnout příjemných pocitů, poznat lépe svoje tělo nebo si zajistit orgasmus (vyvrcholení). I když už dnes víme, že onanie není škodlivá a opravdu nám po ní nenarostou chlupy na rukou, přesto existuje několik psaných i nepsaných pravidel, kterými je nutné se řídit, aby splňovala svůj účel a nikomu neublížila. Nyní se blíže podíváme na výhody/přínosy masturbace a na určitá úskalí, u kterých je třeba dát si pozor.
Na to neexistuje jednotná odpověď. Když chce muž sex každý den a jeho žena jen jednou týdně – ona ho považuje za neukojitelného, nenormálního a on jí za frigidní. Ale oba jsou zcela v pořádku, jen má každý svojí individuální potřebu sexu. A to stejné platí u masturbace. Někdo si udělá dobře jednou za měsíc a je spokojený, jiný ráno začíná s tím, že otevře pornostránky a masturbuje. Problém nastává až tehdy, pokud kvůli masturbaci začnu zanedbávat svoje povinnosti – rodinné, pracovní, společenské. Když mám být v 8 ráno v práci a ještě o půl osmé onanuju a nestíhám, je to chvilka na zamyšlení. Pokud mám vyzvednout děti ze školy, tchyni od doktora, manželku z večírku a zapomenu, protože si dělám dobře, začíná už být zaděláno na problém.
Stejně jako o množství masturbace, ani u technik nelze říct, že jedna je ta správná, naopak - co žena, to jiná technika. Některé ženy při masturbaci leží na břiše, ruku vsunou do rozkroku a pohyby pánve korigují tření klitorisu o své prsty. Jiné leží na zádech, s pokrčenými nohami a rukou přejíždí v oblasti vulvy. Některé mají rády dráždění přes kalhotky, jiným látka vadí. Hladí si a přejíždí prsty v oblasti vchodu do pochvy, třou si poštěváček, stydké pysky, zasouvají prsty do vaginy, stimulují bod G...Jiné si oblíbily erotické hračky, vibrační, nevibrační, přikládají je na klitoris, zasouvají do vagíny atd. A co dokáže taková sprcha, kdy nasměrovaný proud na klitoris přináší až elektrizující pocity. Nezapomeňme taky, že spousta žen má velmi citlivá prsa či anální otvor a i jejich hlazení či dráždění patří do oblíbených masturbačních technik.
O masturbaci v těhotenství jsme již psali v článku Sex v těhotenství. Zjednodušeně lze říci, že cokoli udělá ženě v těhotenství dobře, je vítané. Opatrnost je však na místě při používání erotických hraček, které se zasouvají do pochvy kvůli možnosti zavedení případné infekce. V šestinedělí by se žena měla jakýchkoli předmětů v pochvě raději vyvarovat, přeci jen jde z lékařského hlediska o otevřenou krvácející ránu a zanesená infekce by mohla zasáhnout i dělohu.
Říká se, že muži na rozdíl od žen potřebují v sexu více vizuálních podnětů. Proto při masturbaci více využívají pornostránky nebo pánské časopisy. Dnešní doba přináší nepřeberné množství erotických pomůcek pro mužskou masturbaci. Ať už se jde o lubrikační gely, vibrační kroužky, umělé vagíny, umělé řitní otvory, odlitky vagín konkrétních žen či dokonce celé erotické panny…V drtivé většině jde při mužské masturbaci ve výsledku o manipulaci s penisem. O jeho tření, hlazení, přetahování předkožky či přejíždění prstů přes žalud, uzdičku až ke kořenu. Opět platí, že co muž, to jiná technika. Jedni si hrají s penisem, jiní si mačkají varlata, zasouvají prsty do análního otvoru. Fantazii se meze nekladou.
Obecně máme zafixované, že sex a tedy i masturbace patří do našeho života až někdy v pubertě, kdy začínáme svoji sexualitu objevovat a pokud se objeví u dítěte dříve, jedná se o nějakou úchylku. Nicméně děti ještě nechápou celý rozměr erotiky, pouze se setkají s něčím, o čem zjistí, že se jim to líbí a logicky si pak příjemné pocity navozují znovu. U malých dětí jde o hraní s genitály spíše na nevědomé úrovni. Když třeba holčička předškolního věku sedí na plyšákovi a hraje si na kovbojku a najednou zjistí, že je to moc příjemné, třít se o plyšáka. Nebo se klukovi postaví z ničeho nic pindík a líbí se mu, když si ho hladí. Nebo když rodič vlítne masturbujícímu puberťákovi do pokoje (u puberťáků už jde o vědomý proces s jasným cílem – dosažení orgasmu)…Nejhorší, co může rodič v tu chvíli udělat, je, že za to dítěti vynadá. Tím mu totiž dává informaci, že je to něco špatného, co se nesmí dělat, a za co zaslouží vynadat. Jenže je to tak fajn…a tak to jako dítě dělám potají znovu a znovu a mám u toho ale velký pocit viny, protože se to přece nesmí a asi sem divný, když to dělám i přes zákaz rodičů. A asi je to moc špatné, když se tak zlobili...Jak tedy v dítěti vypěstovat zdravý vztah k vlastní sexualitě? Stačí o tom normálně mluvit…třeba říct: „Je to příjemný, dotýkat se tam dole, že? Určitě na tom není nic špatného, jen se vhodné dělat to o samotě“. To se samozřejmě týká menších dětí, puberťákovi to asi netřeba vysvětlovat. Pokud už ho však omylem přistihnete, jak si dělá v pokoji dobře u tátova zapadlého časopisu, tak i když je to trapné, o situaci je vhodné mluvit, protože sex není tabu. Na místě může být i omluva (jak by se vám líbilo, kdyby vám vlítnul do ložnice, když konečně zkoušíte tu novou erotickou hračku?) Zkuste si spíš domluvit nějaká pravidla, třeba že příště zaklepete a vyčkáte na vyzvání. Vzpomeňte si na sebe, jak byste uvítali vy tuhle domluvu s rodiči.
U některých diagnóz (mentální retardace, PAS – porucha autistického spektra a dalších) se někdy na potřebu sexuality trochu zapomíná. Ale lidé s postižením jsou normální lidské bytosti s naprosto normální a stejnou potřebou sexu, jako máme všichni. Někdy je to trochu podobné jako s malými dětmi. Představte si dvacetiletého mladého, fyzicky zdravého, silného kluka, který ale uvažuje jako pětiletý předškolák. Myslíte, že nemá potřebu sexu? Jistě že má, stejnou, jako jakýkoli jiný dvacetiletý kluk. Jen je opět potřeba s ním velmi citlivě o sexu, respektive (vzhledem k omezenějšímu výběru sexuálních partnerů) o masturbaci mluvit a opět připomenout pravidlo, že je nutné konat v soukromí. Při kompulzivnější masturbaci může dojít někdy i na zranění a i proto je fajn trochu poradit. Pokud se na to rodič, nebo pečující osoba úplně necítí, toto téma probírat, existuje dnes již služba profesionální placené sexuální asistence (neplést s prostitutkou!), která nabízí odbornou pomoc právě při vysvětlování a nácviku třeba masturbace u různě postižených lidí.
Ať už jsme sami z vlastního rozhodnutí, nebo následkem aktuální situace, masturbace nám asi nikdy nenahradí přítomnost partnera, lidské bytosti, teplo jeho těla, jeho slova, horký dech, pocit jeho blízkosti… Na druhou stranu, buďme rádi za masturbaci, protože kdyby mohli mít sex jen zadaní, v populaci by se zřejmě dost zvýšila sexuální frustrace.
Často je masturbace oblíbenou praktikou i u párů během samotného sexu. Pokud třeba jeden z partnerů dosáhne orgasmu dříve, než druhý, je příjemné, když si i druhý z partnerů pomocí masturbace dosáhne svého. Protože je autoerotika velmi intimní záležitostí (tipuju, že v anketě s otázkou „Co byste svému partnerovi nikdy neukázali“, by odpověď „Jak onanuju“ skórovala dost vysoko), pak to, že masturbuji před partnerem, může velmi prohloubit vzájemnou důvěru. U společné masturbace pak platí ještě nepsané pravidlo, že by měla být se souhlasem obou partnerů – jeden by neměl nutit druhého, aby před ním onanoval, když se mu nechce.
A pro ty, kteří nemasturbují a mají snad pocit, že je na tom něco špatného – nikde není napsané, že masturbovat se musí. Je to jen pomůcka pro ty, kteří si chtějí udělat dobře je to vždy na individuálním rozhodnutí každého z nás.