Když se řízneme, dáme si náplast. Když nás bolí hlava, dáme si prášek. Ale co když se objeví bradavice na penisu? Nebo když má žena silně zapáchající výtok z vaginy? A co když máme nezávazný sex a za pár týdnů začnou bolet všechny klouby? Jak poznám, zda jde o sexuálně přenosnou nemoc? A vyléčíme se běžně dostupnými léky, nebo je namístě zajít za odborným doktorem? A za jakým doktorem půjdeme?
V tomto článku se zaměříme na nejčastější zdravotní problémy, kterých se můžeme dočkat po nechráněném sexu s nakaženou osobou a také na možnosti, jak se těmto problémům vyhnout, případně je řešit.
Existuje několik druhů chlamydií. Asi nejznámější jsou plicní chlamydie (Chlamydia pneumoniae), které, jak už název napovídá, mohou způsobit pneumonii, dále Chlamydia psittaci, které mohou vést k nemoci ornitóze (nemoc častá především u kachen, hus a racků, která může být přenosná i na člověka) a Chlamydia trachomatis, která napadá především urogenitální systém a může vést k problémům při reprodukci. Z pohledu sexuologie nás samozřejmě nejvíce zajímá Chlamydia trachomatis, na kterou se proto více zaměříme.
Chlamydie jsou jedny z nejběžnějších zdravotních problémů, se kterými se můžeme potkat po nechráněném sexu. I když je to sexuálně přenosná nemoc, která se přenáší vaginálním, orálním či análním sexem, chytnout jí můžeme i v bazénech, na toaletách, při použití cizího ručníku či žínky nebo z použitého povlečení (nakažené osoby, samozřejmě). Problém u chlamydií je, že se mohou vyskytovat snad ve všech tělních tekutinách – ve spermatu, poševním sekretu, v moči i slinách, infikované mohou být i oblasti rekta, nosohltanu či oční spojivky. A dalším „pomocníčkem“ v šíření této nákazy je fakt, že často má nakažená osoba bezpříznakový průběh a tak se nemoc lehce šíří dál.
V opačném případě se nemoc může projevit některým z následujících problémů:
U žen:
(U žen je neléčená děložní infekce někdy také spojována s neplodností a rakovinou děložního čípku. Při těžkých komplikacích a absenci léčby by mohlo dojít i k potratu u těhotných žen, zánětu vaječníků, vejcovodů či dělohy).
(U mužů by neléčená infekce mohla vést k zánětu nadvarlat či prostaty, až k impotenci. U oční formy chlamydií může v nejhorším případě dojít i k oslepnutí).
I když tyto příznaky mohou znít děsivě, jsou vlastně velkým přínosem, protože nás donutí dojít k odbornému lékaři, který tak může chlamydie identifikovat a nasadit účinnou léčbu, tedy specifická antibiotika. U mužů i u žen lze vyšetřit chlamydie z moči, ale u dlouhodobých a častých infekcí hrozí riziko falešné negativity testu, proto vyšetření u žen obnáší zpravidla výtěr z děložního hrdla doplněný výtěrem z močové trubice a mužů pak vyšetření spermatu. U očních chlamydií se provádí stěr z rohovky či spojivkového vaku. Pokud si nejste jisti, zda jste se chlamydiemi nenakazili, je dobré navštívit odborného lékaře (gynekologa, urologa, dermatovenerologa). Inkubační doba u chlamydií se však uvádí od 7 do 21 dní. Pokud se nákaza prokáže, vedle léčby dotyčného je nutná i léčba jeho partnera či partnerů z poslední doby, protože, jak už bylo řečeno, často nemoc probíhá bez příznaků a tak by se šířila v populaci pořád dokola, nebo by si jí léčený partner s neléčeným mohli předávat spolu navzájem. Nutným zlem je absence sexuálního života v průběhu léčby.
Pokud se bojíte nákazy chlamydiemi, prevencí je kondom (ačkoli nezabrání např. předání slinami) a dodržování přísných hygienických pravidel (vlastní ručník, nesedat si na prkénko na veřejném WC atd). Nejjistější by bylo nestřídat sexuální partnery, používat kondom, v případě podezření se nechat vyšetřit a v případě nákazy přeléčit i partnera. Účinnost léčby je naštěstí velmi vysoká.
(gonorrhoea; gonos – semeno, rhoe – téct) je další z relativně častých, sexuálně přenosných, onemocnění. Kromě pohlavních orgánů a dalších míst, kde dochází ke styku s pohlavními orgány (hltan, konečník), může, stejně jako chlamydie, postihnout i oční sliznici (proto je nutné věnovat pozornost očním infekcí u nově narozených dětí žen nakažených kapavkou).
Opět jde o nemoc, u které nemá spousta nakažených jedinců žádné příznaky. Prevencí před kapavkou jsou stejná doporučení jako u chlamydií (kondom, věrnost, pečlivý výběr partnera, vyšetření, případně léčba).
Kapavková infekce se drží především v močové trubici, u děložního hrdla, v konečníku, v hltanu nebo ve spojivkách očí. Příznaky se objeví v místě infekce, pokud tedy jde o kapavku rektální, projeví se výtokem z řitního otvoru a bolestmi při stolici. U kapavky hltanové jsou přítomny bolesti v krku, u oční formy zánět oka atd. V případě genitální formy se jedná o následující příznaky:
Příznaky u žen:
(Při neléčené formě může infekce vést až k zánětu dělohy a vejcovodů, neplodnosti či mimoděložnímu těhotenství).
Příznaky u mužů:
(Při neléčené formě může dojít k zánětu varlat, prostaty a vést až k neplodnosti).
Inkubační doba u kapavky je od několika dnů do cca dvou týdnů. Zjišťuje se výtěrem z postiženého místa – z oka, hltanu, konečníku, z ústí močové trubice a u žen případně z děložního hrdla. Kapavka je infekce způsobená bakteriemi a léčí se antibiotiky, které mívají velmi dobrou účinnost. Při neléčené formě kapavky se mimo výše uvedených příznaků může ve velmi vzácných případech rozvinout i tzv. diseminovaná kapavka, kdy se infekce rozšíří i do jiných částí těla a napadá například pokožku či klouby.
Genitální bradavice jsou několik milimetrů až centimetrů velké útvary, které se často vyskytují ve shlucích a vytvářejí někdy útvary trochu připomínající květák. Často jsou svědivé a mohou se vyskytovat na všech místech, kde došlo k infikaci – při ústí močové trubice i v ní, na stydkých pyscích, klitorisu, v pochvě, na konečníku, na žaludu, předkožce, šourku...zkrátka všude, kde došlo ke kontaktu.
Původcem genitálních bradavic je virus HPV, říká se mu lidský papilomavir (Human PapillomaVirus – odtud zkratka HPV). V posledních letech se o tomto viru často mluví především v souvislosti s možným očkováním na tento typ viru u mladistvých ještě před započetím se sexuálním životem. Je pravdou, že ho má v sobě běžně velké procento populace, jen se prostě neprojeví, jako třeba u herpes. Neléčený genitální druh HPV viru může však vést ke změnám na děložní sliznici a vést až k bujení do rakovinné formy.
Genitální HPV virus je velmi nakažlivý a nakazit se můžeme mimo pohlavního styku (vaginálního, orálního, análního) i použitím např. infikovaného ručníku či žínky. Při kontaktu se sliznicí se virus přenese a bradavice se objeví právě tam, kde ke styku s infikovanou částí došlo.
Genitální bradavice se léčí buď pomocí různých mastí a krémů na předpis, případně se dají odstranit tekutým dusíkem, laserem nebo chirurgicky. Nutno však podotknout, že se často vrací a proto je důležité zaměřit se na dlouhodobé posilování celkové imunity.
Vyrážky na penisu mohou mít nejrůznější příčiny. Může jít o běžnou opruzeninu ze zapaření, bakteriální či kvasinkovou infekci, plíseň, alergickou reakci (třeba na lubrikační gel, latex), případně může jít o opar (herpes). Ten se přenáší pohlavním stykem, respektive při dotyku s infikovanou částí. Pokud nepomohou běžně dostupné přípravky z lékárny a vyrážka nemizí, případně se zhoršuje, rozšiřuje, je na čase navštívit odborného doktora. Nejlepší bude zajít za dermatovenerologem. To je odborný doktor, který se zabývá léčbou kožních problémů a pohlavních chorob a dokáže rozlišit zda jde o běžnou vyrážku, nebo genitální herpes (běžně se snímá stěr z postiženého místa, případně se analyzuje vzorek moči) a stanovit léčbu zacílenou na správný terč.
Stejně jako vyrážka na penisu může mít různé příčiny, tak i výtok z pánské chlouby může být příznakem různých onemocnění. Vedle výše popsaných chlamydií a kapavky může jít o problémy s močovým ústrojím, třeba o zánět močovodu či močového měchýře, nebo o problém s prostatou. Je namístě navštívit doktora, například urologa, který po odborném vyšetření zjistí příčinu výtoku a stanoví adekvátní léčbu.
Někdy se dámám na stydkém pysku či v okolí pochvy, v tříslech nebo na vulvě objeví bulka. Je potřeba zjistit, jestli se nejedná o absces ze zarostlého chlupu. Ať už žena při holení využívá depilaci (odstraňuje jen viditelnou část třeba žiletkou), nebo epilaci (odstraňuje chloupky celé i s jejich kořínky, třeba voskem), může se stát, že chloupek zaroste, pak se zanítí a někdy může takový zarostlý chloupek narůst až do nečekaných rozměrů. Někdy se absces (hnisavý váček) vytvoří i při odírání pokožky o kalhoty či lem kalhotek. Nedoporučuje se bulky propichovat a snažit se vymáčknout, protože jednak hrozí zanešení infekce do rány, což zrovna v blízkosti intimních partií zrovna nechceme a navíc bývají abscesy někdy uvnitř zapouzdřené a pokusem o vymáčknutí může jeho pohyb narušit i vnitřní vrstvu pokožky, kde pak mohou zůstat zjizvené tkáně. Pak v tom místě může chloupek zarůstat častěji.
Pokud si nejme jisti, zda jde jen o zarostlý chlup, nebo něco vážnějšího, je opět namístě navštívit odborníka, který může zjistit, o jaký problém jde. Zbystřit bychom měli především tehdy, pokud se (po sexu s „neprověřenou“ osobou), objeví v místě styku tvrdší, nebolestivý vřed. Může se totiž jednat o prvotní stádium syfilis, další ze sexuálně přenosných chorob.
Dnešní psaní o zdravotních problémech v sexu nebylo zrovna příjemné, ale bohužel jsou sexuálně přenosné choroby stále aktuální a i dnes jejich „majitelé“ plní čekárny dermatovenerologů, urologů a gynekologů. Není to tak dávno, co se v oblasti prevence sexuálních chorob hovořilo a psalo především o viru HIV, který způsobuje nemoc AIDS a i díky tomu si poslední generace už snad vštípila použití kondomu jako samozřejmost. Občas však není na škodu připomenout si i další nemoci a nepříjemnosti, které jsou možná sice méně závažné, o to však rozšířenější. Pokud by se někdo ptal, jak se tedy stoprocentně ochránit, abych se nemohl nakazit sexuálně přenosnou chorobou, pak odpověď zní: dodržujte naprostou sexuální abstinenci. Pro nás ostatní platí zásada zdravého rozumu a zodpovědného přístupu (výběr partnera, věrnost, kondom, případně kontrola u odborníka a léčba obou partnerů. Respektive všech :))