Pro některé páry je sex v těhotenství tabu. Často jde o strach, aby se miminku něco nestalo, aby se při sexu nějak neporanilo. Dalším důvodem bývá i to, že žena si s vzrůstající porodní váhou, velkým břichem, natékajícími kotníky, únavou a dalšími přidruženými „nepříjemnostmi“ může připadat zcela neatraktivní a nepřitažlivá pro svého partnera. Také některé pozice ve vyšším stádiu těhotenství jsou jen těžko proveditelné. Je ale opravdu nutné se sexu v těhotenství vzdát?
Často jde o zcela neopodstatněný strach a obavy. Sex v těhotenství (stejně jako mimo něj) přináší do života radost a potěšení, pocity štěstí a uvolnění a není důvod, proč by si ho žena měla v těhotenství odpírat. Jen je potřeba mít několik věcí na paměti. Plod se vyvíjí v děloze, která společně s miminkem roste až za vagínou. Při sexu tak nemůže dojít ke kontaktu penisu s plodem. V těhotenství u žen dochází k extrémnímu množství hormonálních změn, takže mimo výše uvedené fyzické nepříjemnosti může dojít i k ovlivnění psychické pohody. Žena, která si připadá neatraktivní, a která nemůže najednou fungovat na sto procent, potřebuje od svého partnera mnohem větší podporu a lásku. Potřebuje slyšet, že je pro partnera stále atraktivní i s velkým břichem a nateklýma nohama. Důležitá je tedy komunikace mezi partnery – pokud například muž nechce sex ze strachu, aby neublížil miminku a žena si to vyloží tak, že je pro partnera neatraktivní, může být zaděláno na problém. Druhým extrémem by bylo nucení partnerky do sexu i přes její nechuť, únavu či nevolnost. Nepsaným pravidlem je, že v těhotenství se sex řídí především podle potřeb a nálad ženy. A protože se při sexu vylučují hormony radosti a štěstí, není třeba se mu vyhýbat.
Domluva na sexu v těhotenství a respektování aktuálních potřeb (především partnerčiných) je tedy klíčem ke spokojenému sexuálnímu životu i během těhotenství. Spolu s rostoucím břichem je potřeba najít pozice, které oběma vyhovují a při nichž se nebude příliš tlačit na miminko. Klasická misionářská pozice bude muset pár měsíců počkat, ale tento čas je někdy pro páry velkým přínosem, protože při hledání a experimentování s novými polohami mohou najít některé zcela nové a nečekaně příjemné, které budou i později pravidelně zařazovat do svých postelových hrátek. Nejlépe se pro těhotenství hodí polohy, kdy je muž zezadu, nebo poloha lžičky, kdy jsou partneři na boku za sebou, nebo pozice, kdy je žena nahoře. Samozřejmostí je otevřená komunikace a sdílení, co je příjemné a co už ne. Jak už bylo řečeno, nehrozí při sexu poranění plodu penisem, nicméně více než kdy jindy je na místě opatrnost a ovládání. Některé páry při těhotenství vyzkouší i tzv. slow sex, pomalý sex, kdy se jednotlivé pohyby úplně zpomalí a přináší někdy až zcela nečekané pocity rozkoše.
Výhodou sexu v těhotenství je i to, že odpadá strach z otěhotnění a není tedy nutná antikoncepce. Především muži vítají možnost sexu bez nutnosti kondomu. V posledních dnech těhotenství či při přenášení se pohlavní styk dokonce doporučuje - jednak jako stimulace pohlavních orgánů a také proto, že ejakulát obsahuje prostaglandiny, hormony, které vyvolávají děložní kontrakce. Existují bohužel také výjimky, při kterých je sex v těhotenství kontraindikován – jedná se o ženy, které v minulosti potratily, nebo porodily předčasně, mají při sexu bolesti, či dokonce krvácí, mají předčasně otevřené děložní hrdlo atd. Pokud si žena není jistá, zda může v těhotenství mít sex, je vždy namístě, aby se poradila se svým gynekologem.
Pokud žena nemůže mít pohlavní styk v těhotenství, ať už z výše uvedených důvodů, či proto, že je single, nemusí se hned vzdávat příjemných zážitků. Díky masturbaci si může dopřát stejné potěšení. Některé ženy uvádí, že během těhotenství byly mnohem více vzrušivější a citlivější, než kdy předtím. Některé ženy dokonce zažily při masturbaci v těhotenství svůj první orgasmus. Možná je to díky většímu prokrvení (nejen) pohlavních orgánů, možná proto, že když nemohly mít pohlavní styk s mužem, vyzkoušely nějakou erotickou pomůcku, která jim přinesla doposud nepoznané zážitky. Občas se ženy sexu i masturbaci v těhotenství vyhýbají, protože se domnívají, že orgasmus může vyvolat potrat. To je však další z mýtů ohledně sexu – orgasmus u těhotné ženy, především v pozdějším stádiu těhotenství, může vyvolat stahy děložní svaloviny, ale nejde o porodní stahy. Naopak, stejně jako sex v těhotenství, tak i orgasmus při masturbaci vyplavuje hormony štěstí, které žena (potažmo i její miminko) zcela jistě uvítají.
Pokud žena používá nějakou erotickou pomůcku v těhotenství, je více než kdy jindy na místě dodržování přísné hygieny a případné desinfekce (dle návodu) u té dané pomůcky. Obecně se dá říct, že jakýkoli předmět, který se zavádí do pochvy, může způsobit infekci a je tedy na každé ženě, aby toto riziko zvážila. Pokud si budoucí maminka přesto chce dopřát příjemné chvilky z vibrátorem, lze jej použít na dráždění klitorisu, nebo může vyzkoušet některou z řady jiných erotických pomůcek, které se na klitoris přikládají. V časném těhotenství se některým ženám osvědčily i tzv. Venušiny kuličky, které aktivují pánevní dno a využívají se hojně i po porodu, kdy napomáhají ke znovuzpevnění svalů pánevního dna.
Pokud má žena v těhotenství zakázaný pohlavní styk, třeba ze zdravotních důvodů, může toho s partnerem využít i pro jiné erotické hrátky. Jedna z metod u párů, které mají problém v sexuálním životě, je dočasný zákaz pohlavního styku a hledání jiných, nových forem vzájemného uspokojování. Doteky, hlazení, orální sex, dráždění prsou, prsty, erotické masáže...Tyto „nařízené“ aktivity často páry zpětně vyhodnocují jako ty, které je mnohem více sblížili po intimní stránce, než klasický pohlavní styk. Takže, dámy a pánové, pokud vám doktor zakázal pohlavní styk během těhotenství, nezoufejte, a berte to jako výzvu poznat něco nového a jako možnost ještě se více sblížit.
V článku o menstruaci (Pět otázek a odpovědí okolo menstruace) je vcelku podrobně popsán menstruační cyklus. Je pravdou, že v 1. fázi, menstruační, kdy dochází k vyplavování děložní sliznice, je možnost otěhotnění nejmenší, nicméně ne nemožná. S nadsázkou se dá říct, že otěhotnět může žena každý den svého života, od její první až po její poslední menstruaci. Velmi podobné to je to s běžně přijímaným tvrzením, že se nedá otěhotnět v období šestinedělí, kdy také dochází k poporodnímu krvácení. Nemálo párů již překvapila informace o početí pár týdnů po porodu.
Na otázku, kdy se objeví menstruace po porodu je velmi těžké odpovědět, protože je to u každé ženy velmi individuální. Hormonální změny, ke kterým dojde po porodu, vyvolají tzv. laktaci. Jde o proces tvorby a vylučování mléka z prsou matky po porodu. Na začátku kojení je nejprve přední mléko, řidší, někdy se také označuje jako vodnaté, či „na žízeň“ – je plné bílkovin, živin a protilátek, které miminko na začátku svého vývoje potřebuje pro vytvoření imunity. Zadní mléko, „na hlad“, je tučnější, hutnější a obsahuje především tuky. Laktace jako taková je příčinou hormonálních změn, které zabraňují ovulaci. Pravidelné kojení tedy laktaci udržuje a tak může de facto fungovat antikoncepčně. Takto to však funguje především u savců v přírodní říši. U lidí se na tuto „antikoncepční metodu“ rozhodně nedá spoléhat a zcela jistě nejsou výjimkou páry, která překvapila informace o znovupočetí během kojení.
Když už jsme se dotkli antikoncepčních metod, jednou z nich je počítání plodných a neplodných dnů. Pro páry, které chtějí mít miminko, jde o určení dnů, kdy s největší pravděpodobností může dojít k početí. U párů, které naopak otěhotnět nechtějí, jde o jednu z variant antikoncepce. Žena je nejvíce plodná v třetí menstruační fázi, tzv. ovulační. Ovulace nastupuje asi 14 dní od začátku menstruace a trvá asi jeden den. V této době se zralé vajíčko uvolní z vaječníků a vydá se na cestu vejcovodem do dělohy. Pokud tedy žena zná svůj přesný termín ovulace, dá se teoreticky tvrdit, že přibližně dva - tři dny před ovulací a dva-tři dny po ní nelze otěhotnět. Tato metoda má však několik úskalí:
Obecně se tedy dá shrnout, že tato metoda je určitě dobrým pomocníkem pro páry, které otěhotnět chtějí, ale může se stát špatným rádcem pro ty, kteří by jí využívali jako jedinou antikoncepční metodu. Proto by metoda výpočtu plodných a neplodných dní mohla fungovat jako doplňková k jiné antikoncepční metodě. Pokud se například pár bojí, že se protrhne kondom, pak spolu s jistotou, že žena nemá ovulaci, se možnost otěhotnění výrazně sníží.
V dnešní technicky moderní době už není potřeba ovulaci, respektive plodné a neplodné dny složitě vypočítávat, existují mobilní aplikace, kam si žena zadává termín a dobu trvání menstruace a aplikace jí ovulaci sama vypočítá. Navíc existují volně prodejné ovulační testy, které fungují na podobné bázi jako ty těhotenské – akorát se sleduje jiný hormon v moči, luteinizační hormon LH.
Pokud už dojde k otěhotnění a žena (či pár) se rozhodne, že na potomka ještě nejsou připraveni, existují možnosti, jak nechtěné početí přerušit. Naštěstí už nežijeme v 80. letech minulého století, kdy žena, která chtěla podstoupit interrupci, musela se svojí žádostí před tzv. potratovou komisi. V dnešní době nepřeberného množství antikoncepce a zvýšení povědomí o sexu a ochraně před početím u mladých lidí, se množství potratů snižuje. Přesto se však mohou naskytnout situace, kdy se žena či ideálně pár pro interrupci rozhodnou. Může jít například o zdravotní stav matky či plodu, o tíživou finanční a/nebo sociální situaci, o otěhotnění po znásilnění a podobně. Po zvážení všech možností (v dnešní době již velmi dobře zavedený systém náhradní rodinné péče, pokud by se pár rozhodl třeba pro adopci atd.), musí dojít k rozhodnutí, jak situaci nadále řešit. Asi není třeba zdůrazňovat, jak toto rozhodnutí může být (pro normálně smýšlející ženu či pár) stresující.
Pokud se tedy pro interrupci rozhodnou, záleží především na tom, kolik času uplynulo od samotného početí.
Do 72 hodin po nechráněném pohlavním styku se dá užít tzv. postkoitální antikoncepce. Někdy se jí říká „pilulky po“. Medikamenty typu Postinor či Escapelle obsahují ženský hormon, progestin, který zabraňuje ovulaci, tedy zabrání otěhotnění ještě před jeho vznikem. Nevyvolává tedy potrat, jak se někdy mylně udává. Dříve byly tyto pilulky na lékařský předpis, dnes jsou v lékárně volně prodejné. Není však vhodné je užívat jako běžnou formu antikoncepce. Jako každá hormonální léčba jsou určitým zásahem do menstruačního cyklu, nicméně když už dojde k „nehodě“, je i z etického hlediska tato forma nejmenším zásahem.
Do osmého týdne těhotenství se umělé přerušení těhotenství označuje jako miniinterrupce. Provádí se buď podáním medikace (pod dohledem lékaře) nebo chirurgickým zákrokem – podtlakovým odsátím nebo tzv. kyretáží. Kyretáž, (výškrab, revize dělohy) je běžný gynekologický chirurgický zákrok, který se provádí v krátké, celkové, případně lokální anestezii, během kterého se po rozšíření děložního hrdla provede odsátí, nebo výškrab obsahu dělohy kyretou (chirurgický nástroj – odtud název kyretáž). Pokud je žena po zákroku bez komplikací, většinou jde (ideálně s doprovodem) ještě tentýž den domů. Po interrupci mezi 8. a 12. týdnem zůstává žena v nemocnici většinou na sledování jeden den.
Ve vyšším stádiu těhotenství se interrupce provádí roztažením děložního hrdla a vypuzením plodu, případně podobným postupem, jako je císařský řez, tedy naříznutím dělohy v oblasti podbřišku a vyjmutím plodu. Umělých přerušení ve třetím trimestru je však minimum, především díky moderní medicíně, která dnes už dokáže odhalit i některé vzácné genetické vady, případně postižení typu Downova syndromu, rozštěpu páteře a podobně. V průběhu těhotenství chodí ženy okolo 13. týdne na tzv. první velký ultrazvuk, kde je zároveň prováděno případné genetické vyšetření z krve, plodové vody atd. Pokud by se tedy na tomto vyšetření ukázalo, že plod má nějaké závažné genetické postižení, žena může podstoupit interrupci právě ze zdravotních důvodů. Umělé přerušení těhotenství není možné provést, pokud žena na stejném zákroku byla v posledních šesti měsících. Existují však výjimky, např. pokud žena otěhotněla následkem znásilnění. Cena interrupce se pohybuje okolo 5-6 tisíc Kč (v případě, že o přerušení požádala matka). V případě zdravotních rizik na straně matky či genetických vad u plodu bývá hrazena pojišťovnou. Každá interrupce je zdravotním zákrokem a jako taková může přinést různé zdravotní komplikace. Ženy se často bojí, že nebudou moci v budoucnu otěhotnět. V současnosti však jsou již metody umělého přerušení na vysoké lékařské úrovni a toto riziko je velmi malé. Interrupce se provádí buď na žádost ženy (do 3 měsíců), později pouze ze zdravotních důvodů, pokud by například těhotenství ohrožovalo zdraví ženy, nebo by plod měl nějaké genetické vady.
Interrupce je velmi závažné rozhodnutí, které by žena neměla dělat unáhleně. Samozřejmě má právo rozhodovat o dalším vývoji těhotenství, ale je dobré, pokud si na rozhodnutí udělá čas, situaci probere s otcem dítěte, s rodinou, nebude předvídat jejich reakce a požádá o případnou podporu, ať už se rozhodne jakkoli. Nikdo nemůže ženu nutit do umělého přerušení těhotenství, pokud si to nepřeje. Navíc v dnešní době existuje velmi dobře fungující síť náhradní rodinné péče (možnost dát dítě do adopce, do pěstounské péče atd.), v případě, že žena/dívka nechce vystoupit z anonymity, může využít Baby-boxy. Určitě je na místě situaci probrat s lidmi, kterým důvěřuje, případně se obrátit na odborníky (např. psychology) a rozhodnout se až po zvážení všech možných alternativ.